Léto

23:18 Kristýna H. 0 Comments

Tolik očekávané jaro zase uteklo rychlostí letící včely a je tu léto. S horkými teplotami (které jsme samozřejmě vychytali na návštěvu Berlína - o tom ale příště) na mě padla taková zvláštní nostalgie. Nikdy předtím jsem si ji asi nepřipouštěla, ale s přibývajícím věkem mi to čím dál víc chybí. Tentokrát si dáme odpočinek od kávy, dneska si chci trochu zavzpomínat.



Když se přehoupnete do třetí dekády vašeho žití, spoustu věcí dostává smysl, máte větší pochopení a leccos by mělo už mít i svůj řád. Když se podívám zpětně, nechce se mi vracet do minulosti (zvlášť ne do období puberty). Každopádně z minulosti se často lze poučit do budoucnosti. Takže momentálně (mentálně) jsem ráda, že jsem tam, kde jsem. Ale něco mi chybí. Každoroční letní prázdniny! Ta bezstarostnost, volnost, fantazie, hry, vůně... Vůně. Víte, že léto voní? Teplem, jahodami, bublaninou, rybízem, meruňkovou marmeládou, chlorovanými bazény, čerstvě posekanou trávou, mořskou solí ve vzduchu, jehličím, pohodou. 
Ohromně ráda vzpomínám na svá prázdninová dobrodružství (ve věku cca 11-15 let), kdy jsem nemusela vážně nic řešit. Co se úklidu týče, na starost jsem měla maximálně pár metrů čtverečních svého pokoje, na všecho jsem měla dost času, neplatila jsem složenky, neutrácela jsem za zbytečnosti (protože jsem pochopitelně neměla žádný pořádný peníze :)) ). A právě na ta léta, kdy jsem si mohla užívat tuhle nekonečnou bezstarostnost, teď s láskou vzpomínám. 

Takový ty dny, kdy vám bylo jedno, že v polárkáči je palmáč a že to vlastně asi ani neni vůbec zmrzlina; takový ty dny, kdy jste se na chvíli ocitli v kůži Xeny, princezny bojovnice (jo! To tenkrát hodně frčelo! A protože nejsem blondýna, mohla jsem vždycky hrát Xenu, ha! :)) ). Takový ty dny, kdy venku bylo nádherně a my jsme byli zavření v baráku a pomáhali jsme na tenkrát moderním IBM Princovi z Persie zachraňovat jeho vyvolenou princeznu (Dvojka samozřejmě. Měla totiž lepší grafiku!! :)) ehm. ). Takový ty dny, kdy jsme jedli rybíz s cukrem. Takový ty dny, kdy jsme se snažili prodávat vodu z kohoutku v pet láhvích a mysleli jsme si, že si tím ohromně vyděláme (samozřejmě jsme neprodali ani jednu láhev). Takový ty dny, kdy jsme na zahradě chytali šneky a pak je jakože chovali (protože psa ani kočku nám nedovolili). Takový ty dny, kdy jsme se chodili koupat do rybníků, jezer a řek a žádný sínice snad ještě ani neexistovaly. Takový ty dny, který se už nikdy v životě nebudou opakovat a jejichž jedinečnost můžu ocenit až takhle zpětně. A je dobře, že to tak je. Protože tenkrát jsem je prožívala bezprostředně a naplno a proto na to můžu tak dobře vzpomínat. 

Léto začíná, tak ho neprošvihněte. A nezapomeňte si ho užít! Uteče totiž ještě rychleji než jaro!

0 komentářů:

⭐️ Všem moc děkuji za komentář! ⭐️