I matka je člověk a má právo na dobrý kafe

15:24 Kristýna H. 4 Comments

V poslední době se na iDnes.cz objevily články o tom, že děti do kaváren nepatří a jak je to s dětskými koutky v kavárnách. Protože se mě to aktuálně přímo týká a je to pro mě hlavní téma, nedá mi, abych se k tomu nějak nevyjádřila. :)

Zastávka v EMA espresso bar - latté pro mě, kakao pro Cipíse

Ačkoliv tu kavárny a kavárenské povalečství byly už dávno, spoustu podniků má svojí nezaměnitelnou historii, taková ta éra stylových kaváren, hipster kaváren, designových kaváren a espresso barů se tady rozjela tak v posledních dvou, třech letech. Samozřejmě v době, kdy se mi narodilo první dítě. Zpočátku jsem nic neřešila, protože mladý pán toho po mně moc nechtěl, byl ukázněný, stačilo mu málo. S přibývajícími měsíci samozřejmě rostla i náročnost. Takže pokud jsem chtěla jít s kamarádkou na kafe a popovídat si, musela jsem volit podniky s dětským koutkem. Takový playland je skvělá věc, protože dítě se v něm zabaví, ale na druhou stranu, pokud tam není zrovna samo, tak stejně musíte mít oči navrch hlavy, abyste sledovaly jak dopadají souboje o hračku, kterou v jeden moment musí mít zákonitě všichni atd. Teda tak by to měla mít asi každá normální matka. Já jsem věděla, že Cipís je zlatý dítě, byl vděčný za nový zážitek, prostor, nové kámoše. Mohla jsem si ve své podstatě v klidu popovídat a mladý pán zkoumal nové hračky (a tou dobou ještě nijak zvlášť neprožíval, když o nějakou zrovna přišel). To, že podniky, které mají dětské koutky nejsou uplně nejvyhlášenějšími kavárnami roku a ani kafe není top of the year (neplatí pro všechny, aby bylo jasné!) je jedna věc. Druhá věc je ta, že se mi kolikrát stalo, že se do koutku narvalo najednou tolik dětí, že jste měli pocit, že jste se buď ocitli v špatnym snu nebo minimálně v mateřské školce. V tu chvíli už si fakt nepopovídáte. Nic. Nula. Absolutní mission impossible. Časem u mě záliba v kávě rostla a chtěla jsem si dát dobrý a kvalitní latté nebo cappucino, ne nějakej patok jentak někde (jen kvůli tomu, že je tam koutek).

Já to naprosto chápu, že lidé, běžní lidé, kteří si jdou dát do kavárny dobrý kafe, odpočinout si tam, pokecat, přečíst noviny/knížku/cokoliv tam chtějí mít klid a ne vřeštící haranty kolem sebe. Chápu to! Já bych tenhle stav ideálně v kavárnách taky chtěla prožívat! Ale všechno je to o lidech. O nás. O matkách. Protože i matka je člověk a má právo na dobrý kafe. Nenechala bych mladýho jen tak někde běhat jak zblázněného, nenechala bych ho, aby systematicky obtěžoval ostatní hosty nebo se pletl obsluze pod nohy. Jo, kafe si sice v klidu nedám, někdy ho do sebe rychle vyklopim, ale aspoň je to kafe dobrý. Cipíse jsem ještě schopná uplatit jídlem, takže jakžtakž v klidu vydrží. A jakmile vidím nějaký lumpákový hvězdičky v jeho očích, dosrkávám kafe a odcházíme. A když to jde, jasně, že raději jdu do kavárny bez něj (i když zatím jsem stále + jedno dítě, ale opička je většinou hodná, navíc dětský koutek nepotřebuje). Jenže někdy je touha pro dobrým kafi prostě silná. Tak beru děti obě. Přiznávám, že jsou trochu obětí mého vrtochu. Na druhou stranu, spokojený jsme všichni. Pro ně je to výlet - teda hlavně pro Cipíse (tramvaje/metro/autobus/město), a já si cestou dám to vytoužené DOBRÉ kafe.

Nemůžeme ale svalovat vinu na děti. Oni nemůžou za to, že si je máma vezme s sebou do kavárny. Oni nemůžou za to, že se na ně máma v tu chvíli vykašle, protože s kámoškou řeší novej parfém od Diora (nebo od Avonu, dosaď si co chceš). Pro ně je život hra a novej prostor je super příležitost prozkoumat všechny schovky, zákoutí a tak dále. Fakt bych byla ráda, kdyby všechny mámy, co jdou s dítětem do kavárny, si ho všímaly, pokud je to potřeba. A tím potřeba myslím výše zmíněné obtěžování hostů i personálu. Můj příklad z nedávné doby: S kamarádkou jsme šly do kavárny s dětským koutkem. Mladej měl novou zábavu, chodil mi ukazovat hračky, které tam našel, fajn, žádný problém. Pak přišla paní s chlapečkem podobného věku. Tak si říkám super, Cipís bude mít kámoše. No, kámoše... Maminka mu dala čokoládovou sušenku, kterou neuměl ještě ani sníst, takže se s ní mile rád podělil s mým mladým pánem (což o to, to je sice od něj hezký, jenom já jsem poměrně striktní co se týče laskomin pro děti, ale oukej, jedna "palmovo-cukrová" sušenka ho nezabije). Chlapeček se během deseti minut otrkal a začal zběsile lítat po kavárně. Cipís miluje běhání, hra na honěnou je u něj v top žebříčku veškeré zábavy, takže tohle ho samozřejmě nadchlo. Můj mother radar zbystřil a okamžitě jsem začala svoje mládě usměrňovat... druhá maminka si ale svýho broučka nevšímala a tak Cipíse dále sváděl na cestu kavárenského zla. V téhle kavárně jsou na děti zvyklí, ale když už chlapci začali u vchodu rozhazovat časopisy (nebudu ani zmiňovat, kdo s tím začal - a to pozor, neříkám, že můj mladej je svatoušek, ani omylem; ale když někde jsme, chová se většinou slušně), tak jsem se kamarádce omluvila a začala balit. Cipíse jsem vzala za ruku a šli jsme uklidit ten bordel. Skoro mi ho bylo líto, že v tom vlastně nebyl sám a sám za to dostal vynadáno. A to je přesně přesně přesně ten případ, o kterém je řeč. 

Pokud budou do kaváren chodit matky, které své děti nechají lumpačit, obtěžovat okolí, nechávaly pleny tam, kde nepatří, tak pak je jasný, že nás ostatní budou házet do jednoho pytle a odnesou to i ty normální mámy. Být rodičem fakt nemusí znamenat se na deset let vyřadit z běžného života. Jenom se s tím musíme naučit zacházet, přizpůsobovat se jim. Já se snažím spojit příjemné s užitečným - dát si někde dobré kafe a zároveň vytáhnout mláďata na procházku. Vím, kde jsou naše možnosti a podle toho vybírám místa. A kafe s sebou si dneska můžete dát naštěstí v každé dobré kavárně. :)

 

4 komentáře:

  1. Taky chodím s Tobíkem do kavárny, vlastně chodíme docela často. Snažím se ale, aby svým výskáním nerušil lidi okolo, protože je chápu, že si chtějí v poklidu vypít kafíčko - tak jako já. Až bude chodící rozhodně ho nenechám pobíhat. ... je to o lidech, přesně jak píšeš... Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Brouzdám tu tak po blogu a náhodou narazím na tenhle článek. Mimochodem blog mě strašně zaujal a už ho hážu do sledování! :).
    Za tenhle článek jsem strašně ráda! Myslím, že je tam vypíchnuto vše podstatné a udeřila si/jste (vykat/tykat?) hřebíček na hlavičku. Já teda zatím děti nemám, nicméně v rodině máme hodně dětí a moji vrstevníci už děti mají taky. Když ale vyjádřím nějaký svůj (dost podobný) názor na problematiku matka-dítě dostanu čočku od všech kolem a poslouchám řeči typu: ,,no jo to se ti mluví, sama dítě nemáš/ No jen počkej až budeš mít dítě, to jsme na tebe zvědaví/atd.´´. Pravda dítě nemám, ale to ještě přece neznamená že nemůžu mít názor na to jak bych do budoucna třeba chtěla dítě vychovávat, k čemu ho vést, atd...
    Každopádně velmi povedený článek. Mně samotné děti v kavárnách vůbec nevadí, právě naopak. Pokud se to teda nezvrhne do případu, který jsi/jste popisovala výše. To už ty děti, potažmo maminku, moc nemusím, to je zase fakt :).

    Fajn den, Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jitko, moc ti děkuji za komentář a moc mě těší, že se ti tu líbí! :) O tom to právě je, o nějakém tom zdravém rozumu. A v tom můžeš mít jasno stoprocentně ještě před tím, než ty děti máš. Tomu rozumím. :) Ještě jednou děkuji a měj se fajn! /určitě tykat... :))/

      Vymazat

⭐️ Všem moc děkuji za komentář! ⭐️