Hana vás dostane

Vždycky mě bavilo číst knihy. Jejich vůni mi dnes jen stěží nahradí elektronická čtečka, a i když jsem si pár knih takto přečetla, nedám na klasickou knihu dopustit. Když se mi narodilo první dítě, zdálo se, že knihu na nějakou dobu do ruky nevezmu (tou dobou jsem měla navíc rozečtené Muže, kteří nenávidí ženy)... Ale když se mi můj nový režim ustálil, začala jsem se ke knihám zase vracet čím dál tím více a častěji. Když se mi narodilo druhé dítě, četla jsem už i v porodnici (poprvé to bylo pro mě nemyslitelné... :)) ).
V průběhu let, kdy jsem trávila volné chvíle s knihou, se měnil můj výběr žánrů, spisovatelů... od holčičích románů, hororů Stephena Kinga, po klasickou literaturu. V dnešní době mám takový seznam, že na dalších několik let se nemusím bát, že bych neměla co číst. Pořád bude co číst. Díky bohu za to. :)

Hana jako jméno nebo hana jako vina, kterou nosíme sami v sobě?

 V letošním roce se mi do ruky dostala kniha Hana. Vídala jsem ji u pár lidí, které sleduji na Instagramu, přečetla si anotaci, která mě dost zaujala, a knihu si koupila. A byla to správná volba. Když jsem totiž knihu dočetla, zanechala ve mě tolik emocí, tolik pocitů, že začít v blízké době s další knihou bylo skoro nemožné. To, co se autorce povedlo v mém niterném světě způsobit, se již dlouho nikomu nepodařilo. I já jsem samozřejmě na IG sdílela příspěvek s touto knihou a na základě toho se mi ozval Jakub/@bookscalling, který jednou za měsíc pořádá "Book Club", setkání s českými autory, kterým v nedávné době vyšla nová kniha. A právě chystal setkání s Alenou Morštajnovou. S nadšením jsem souhlasila, taková nabídka se neodmítá.
Book Club se konal v kavárně SmetanaQ Café, která nabízela nerušenou debatu v oddělené místnosti. Je hrozně těžké vám setkání přiblížit, aniž bych prozradila důležité, nebo spíše zásadní okamžiky v knize. Tak předem upozorňuji, pokud máte ještě Hanu před sebou, dál raději nečtěte, abyste se nepřipravili o zážitek ze čtení (i když stěžejní situace samozřejmě neprozradím).
Na základě anotace jsem vůbec nečekala, kam se příběh vyvine. Příběhy židovských rodin či jednotlivců během druhé světové války mě vždycky zajímaly a přečetla jsem již několik knih věnovaných tomuto tématu. Rodina Hellerova (v knize Helerova) je skutečná, nicméně konkrétní postavy a jejich životní linky jsou smyšlené. Ovšem celý příběh je zasazen do skutečných reálií, do skutečných událostí, které ochromily nejen naši zemi v první polovině 20.století. Skutečný je i fakt, že před válkou ve Valašském Meziříčí proběhla epidemie tyfu. Příběh začíná vyprávěním mladé hrdinky Miry a následně její tety Hany, a právě to mě neskutečně zasáhlo. To, jak autorka dokázala autenticky popsat nemilý životní úděl a úskalí v životě Hany, jak se do jejího osudu vcítila, působilo skoro, jako kdyby to paní Mornštajnová sama zažila. Nezažila. Prý by zřejmě nedokázala nic takové zvládnout, jen si představovala, jak se v tu chvíli člověk asi cítí, jak na situaci může reagovat. V závěru nás ale čeká naděje. Naděje, že život, který se může zdát již zbytečný, má přece jenom svůj obrovský smysl. A vážně bychom neměli ostatní posuzovat podle prvního dojmu. To, co se na první pohled může zdát jako podivínství, v sobě může skrývat minulost, se kterou není lehké se vyrovnat.
Kéž by příběh někdo chtěl kvalitně přenést na filmové pláno, podle mě je tohle tak zajímavý materiál, který by mohl dopadnout stejně dobře jako například Želary. Pokud ještě váháte, zda si Hanu přečíst nebo snad o téhle knize slyšíte poprvé, můžu vám ji doporučit všema deseti. Za mě je to kniha letošního roku.

Setkání bylo úžasné. Paní Mornštajnová hýřila vtipem a pozitivní energií...
Book Club ve SmetanaQ Café
Vzhledem k tomu, že příběh je vyprávěn dvěma postavami, ale název je věnován pouze jedné, autorka vymyslela, jak na obálku dostat i jméno Miry. Když složíte první písmenka krátkých popisků u věnečku podle směru hodinových ručiček, dostanete slovo Mira. :)
Jakub/@bookscalling pořádá Book Club každý měsíc 
Bez věnování se nemohlo odejít... :)

The Filter: Festival kávy v Brně

Když to jde, nemám problém vydat se za kávou skoro kamkoliv... Třeba i do Brna, kam nás nalákala akce pod taktovkou the Filter - festival kávy & Czech Brewers Cup.


Co je na Brně fakt boží, že všechno důležité je co by kamenem dohodil. Přijedete sem vlakem na nádraží, hned jste v centru, v poklidu si dojdete na kávu (třeba do Skogu, jako my) a pak je to další kousek na rektorát VUT, kde se brněnský festival kávy konal.
Vnitřní prostor je úžasný - světlo, které dopadá dovnitř, vytváří strašně příjemnou, uplně zen atmosféru. V atriu budovy se po celý den konala právě soutěž v přípravě filtrované kávy (kterou vyhrála Petra Střelecká z brněnské Industry) a nechyběly ani espresso a brew bary. Na těch se vystřídalo několik pražíren - Fifty Beans, Double B, Rebelbean, Rusty Nails, Coffee Profiency, Süssmund nebo April Coffee.
Součástí festivalu byly také přednášky nebo workshopy (které byly samozřejmě asi během pikosekundy od zveřejnění plné). Zúčastnily jsme se tak alespoň přednášky o projektech atelieru BONBON a povídání Petra Kvasničky o jeho cestě k vlastní kavárně - CoKafe v Ostravě. Den plný nespočet dobrých, svělých a ještě lepších vypitých káv utekl tak rychle, že nezbývá, než se těšit na další ročník. Upřímně bych uvítala i víc kaváren/pražíren na espresso a brew barech z více koutů republiky a také i více workshopů (kupříkladu o domácí přípravě kávy apod.). I tak jsme si to ale užily, protože kávy, kávových akcí a lidí do kávy zasvěcených není nikdy dost. :)

SKØG

Začátek dne ve SKØGu
Atrium rektorátu VUT je teda pecka
Jestli existuje nebe, vypadá asi takhle...
Vlevo - Jan Škeřík, vítěz letošního Baristy roku
Why is it not JUST a cup of coffee?
Rektorát VUT
Matroš na domácí kávování byl samozřejmě na prodej
Tereza Balá (Doubleshot) právě svádí boj před porotou v přípravě filtrované kávy

April Coffee
Petr Kvasnička vypráví o strastiplné cestě k vlastní kavárně

Kofio.cz: život je příliš krátký na špatnou kávu

Život je krátký na cokoliv špatného, v případě kávy to není výjimka. Pokud milujete kvalitní kávu, a rádi si ji připravujete doma, předpokládám, že dbáte na její výběr (takže pijete výběrovou, že! :)). Tři mladí kluci si jednou řekli, co takhle nabídnout kávu od různých pražíren na jednom místě? Koupit si zároveň kávu z pražírny v Liberci a třeba z Brna? A tak založili portál KOFIO.CZ.

Jedná se především o pražírny české, ale do budoucna mají v Kofiu v plánu zařadit i ty zahraniční. Svou konkrétní kávu si můžete vyhledat podle rozcestníku, který vás navede směrem, který je vám blízký. Skoro po čuchu dalo by se říct. Vybírat tak můžete podle země původu nebo třeba podle chuťového profilu. Vámi vybrané kávy poté poputují přímo z daných pražíren, aby se k vám zrna dostala v co nejčerstvější možné formě po upražení. Konkrétní kávy mohou uživatelé hodnotit, což vám může také pomoct při výběru.
Součástí portálu Kofio.cz je také seznam nejbližších kávových akcí, které by vám, jako milovníkům dobré kávy, neměly uniknout. :)
Jestli chcete Kofio.cz vyzkoušet a nějaká dobrá zrnka si domů objednat, mám pro vás speciální akci. Stačí, když při zadávání objednávky napíšete do políčka promo kód "LADY8KERSTYN" a sleva 8% z celkové částky (takže včetně poštovného - a to se vyplatí) vás nemine (sleva platí do 31.7.2017). Takže #kávězdar! :)

Hodnocení konkrétních káv pražírny Nordbeans podle zákazníků Kofio.cz
 

Tep tepe v pražských Vršovicích

Trend neustále přibývajících nových kaváren nepolevuje. A to mě baví. Protože takhle my, kávomilci, máme tolik na výběr, že vlastně nevíme co dřív. Za poslední půl rok se toho na pražské kávové scéně objevilo spoustu, od stylového, pokojovými květinami plného, Urban Café na Poříčí, asijského Cafefin na Jiřího z Poděbrad, nebo designově čisté Čokolaterie Vokovice. Poslední novinkou, kterou jsem před nedávnem objevila, je Tep Clubhouse.


Na první pohled kavárna, ale předchází tomu uplně jiný koncept. Tep je totiž primárně sportovní klub se zaměřením na cyklistiku, běh a indoor lekce (core training, tréninky pro cyklisty, vinyasa jóga, ...). Začvicit si a dát si na recepci kafe není sice žádnej novej koncept, jenže tady je to uplně jiné. Žadné přeplněné sály, neosobní prostory fitcentra, praskající trika na testosteronově nabušených trenérech. Dýchá tu na vás domácí atmosféra, netradiční prostory, přátelský přístup. Výběrová káva je tu naprostou samozřejmostí, místní mlýnek tu drtí zrna Original Coffee. K tomu si na zub můžete dát sendviče, smoothie nebo jiné sladké dobroty.

Kafe možná nemá úplně dokonalou podobu (věřím, že časem bude), ale budiž jim za to odpuštěno, zatím se jedná o zkušební provoz. Důležité je, že chutná dobře a že vám ho zde servírují s upřímným úsměvem. A ten avokádový sedvič s cizrnou a koriandrem! Slast na jazyku! Tep je přesně to místo, kvůli kterému jsem ochotná jet přes půl Prahy do Vršovic, protože je mi tu jednoduše dobře. Doporučuji se podívat na stránky Tepu, dozvíte se tam více o nabízených sportovních aktivitách.

Tenhle sendvič bych mohla jíst každej den... :)
Druhá část kavárny slouží k posezení nebo jako prostor na cvičení...